PABLOG

 Mohl zhejtovat jsem jak na motorce,
neničí se luh či sad,
to bych ale vyzval toho borce
ke kritice, navíc z vlastních řad.
 

Mohl vlastní podpořit jsem čitát,
lží malou, že pravil tak Švéd či Nor,
jistě, lajků pak měl bych více,
snad i víc než kmenů vor.
 

Svou k slávě cestu jinou vyberu si,
tak jak už celá staletí,
děje se i ve velké Rusi
a zašlapu ho do smetí.
 

Chtěl jsem složit ódu o Hermioně,
ne, to já nechtěl psát ten diss,
o tom, jak ji krásně musí vonět,
Uznej už, že básně tvé jsou hnis.


To než s tvými plky středečními,
lépe v Zapovězeném hvozdě,
přestaň už s těmi rými svými,
prosím, včera bylo pozdě.

Před Globenem postoj tvůj jak arcipán,
toť však dítko z Luhačovic,
v mužnosti předčí tě i marcipán,
vždyť publikum ti tvořej kidz.


Zkoušíš to se sliničních králem bajků,
jedna z aktuálních látek,
čekáš úspěch velký, tisíc lajků,
na tvé burze černý pátek.


Kiss zachraňují někde Santu,
já chráním teď náš blog,
Marku, sic líbáš v  autě tamtu,
Dík řekneš mi už příští rok.


Je to vykalkulované naše něco,
tento vzájemný náš střet?
Nebo chcem jen plné vreco,
když jsme mezi blogy skřet.


9000lajku