Kotě a Orel
Kolik let už uplynulo,
kdy na svoje se postavilo,
co flašku k hrdlu otočilo
i cígo laxně zapálilo.
Bylo mladé, nevědělo,
že hovno v záhon zasadilo,
jež totéž lejno vyplodilo,
až správné puchem vypudilo.
Teď k lokálu si cestou letí
na koštěti, jako smetí.
Nikotin už v krvi není,
kolem držky sliny pění.
Potká orla, "kam tak spěcháš?"
"Jedno cíčko mi snad necháš?"
Kulové ti nechám kotě!
Nejsi fella na mé notě.
Já rvu tabák, kouří nuly,
jistě s hlínou vyhráš buly.
Pěkně si to narvi v hubu,
počkej, a v dálce spatšíš duhu.
Poddaní dnes hody mají,
jak děla k nebi dělo staví.
Vyšlou jednu kulovou
a pak jednu za druhou.
Karmínovým nebem pluje,
"Košťátko" svým názvem sluje.
Bude kroužit do té chvíle,
než zachtěje se noční víle.
Nejdřív pták a potom kotě
kořistěni po robotě.
Nevolníci to tam narvou,
oslní se Světa barvou.
@Michal Paradise