Jdi na obsah Jdi na menu
 


Melancholie v (ne)zimním pochmurnu

22. 1. 2015

Vítr nepočká, nezastaví, neohlíží se. 

Listy stromů, jež mu tak dlouho odolávaly
už i ty daly mu víc než chtěly. 
Chladný déšť smyl i tu svěžest pozdního léta
ale nechal nám ještě pár poslední potěšení,
i když těch barev, co je snad každý musí milovat
zanedlouho stejně přijdou v zapomnění. 
 
Krásy, které neměly se nikdy ztratit
teď mizí nám snad na věčnost. 
Těžko v takové chvíli věřit, 
že by se mohly někdy ty dny vrátit
a mohly nám zas někdy dělat darost. 
Ach to jaro je v nedohlednu
 
 
 
 
Ten kluk